Vyhladovění jako obhajitelná válečná strategie?
„Vyhladovění civilního obyvatelstva během válek je praxí, která provází lidstvo po tisíciletí. Od středověkých obléhání až po moderní blokády, vždy šlo o brutální, ale běžně akceptovaný nástroj války. Britská ‚Hungerblockade‘ během první světové války, která vedla ke smrti stovek tisíc civilistů v Německu a Rakousku-Uhersku, byla po válce považována za legitimní, a dokonce úspěšnou strategii. Spojené státy samy využily hlad jako zbraň během druhé světové války proti Japonsku i během války ve Vietnamu, kdy cíleně ničily rýžová pole.
A přestože od roku 1949 ženevské konvence i následné protokoly z roku 1977 rozšířily definici válečných zločinů o vyhladovění, až do roku 2024 nebyl nikdo kvůli tomuto konkrétnímu činu obviněn.
Podle britského spisovatele Roba Killicka ‚ve světě, kde podle Oxfamu téměř miliarda lidí chodí spát hladová, je ironické, že právě Gaza, kde nedochází k vyhladovění, se stala epicentrem tohoto historicky prvního obvinění. Ve skutečnosti jedním z míst, kde k hladomoru nedochází, je Gaza. Přesto lidskoprávní právníci činí z Izraele precedentní případ a označují ho za ‚nízko visící ovoce‘ pro prokázání válečného zločinu vyhladovění,“ píše Rob Killick v The European Conservative.
Tyto odstavce jsem s odporem četla na Prvních zprávách v článku Mezinárodní soud obvinil Izrael z válečného zločinu vyhladovění.
Jistě, svoboda projevu. Pravice, tedy i ti, kteří se považují za konzervativce, často inklinují k obhajobě Izraele, ať činí cokoli. Izrael prý neustále dodává potraviny do pásma Gazy, podle The European Conservative. Cílem blokád je prý minimalizovat přístup Hamásu k zásobám, které by mohly být zneužity k vojenským účelům.
Svědectví z místa: Izrael nás v Gaze nás zkouší vyhladovět. Takhle to vypadá
Aya Al-Hattab
Út 6. května 2025 11.00 SELČ
„Už je to více než 30 hodin, co jsem naposledy jedla. Někdy jsem bez jídla i dva dny. Pro většinu lidí na celém světě je slovo hlad pomíjivý pocit, který lze snadno opravit výletem do kuchyně nebo blízkého obchodu. Říct „mám hlad“ je rutina, téměř nesmyslná. Ale představte si, že pokaždé, když budete mít hlad, nebudete mít co jíst – žádné jídlo, žádná úleva, jen prázdnota. To je moje každodenní realita v pásmu Gazy už více než měsíc.
Od začátku války izraelská okupace kontrolovala množství a druh potravin povolených do Gazy. Když bylo dohodnuto příměří, doufala jsem, že vše, co jsem vytrpěla, je za mnou. Držela jsem se naděje na lepší život, přesvědčena, že hlad se stane něčím v mé minulosti. Ale právě když jsem se začala uzdravovat, vrátilo se bombardování a ničení – a s nimi i hladovění.“
Když srovnáte oba texty, zjistíte základní rozpor. Článek v The European Conservative, převzatý Prvními zprávami, klade spoustu otázek, které sezdají být rozumné, ohledně role Mezinárodního trestního soudu a jeho zpolitizování.
Cynické konstatování, že hladomor je běžnou válečnou strategií, to ale všechno staví na hlavu. Zejména blokáda Leningradu, v článku nezmíněná, byla jako válečná strategie extrémně úspěšná a vedla k úmrtí milionu lidí. Varšavské ghetto se také moc povedlo.
Jistě, ať si příznivci vedení války všemi prostředky a zejména nekritičtí obhájci Izraele píšou o vojenských strategiích, vedoucích ke smrti desetitisíců a statisíců lidí. Jen nevím, proč bych takové články měla číst na tzv. alternativě. Hekatomby mrtvých v Gaze v důsledku bombardování, nemocí a hladu opravdu nepovažuji za úspěšnou válečnou strategii. Možná by si apologeti Izraele měli založit nějaký svůj web, třeba „Sionistická síla“, aby se člověk nebál začít číst článek s nevinně znějícím názvem na alternativním webu a zděsit se.
Nelze bojovat proti nacismu na Ukrajině a zároveň obhajovat odporné genocidní výroky členů izraelské vlády. A hlavně jejich činy. Nacismus je jen jeden.
https://www.theguardian.com/commentisfree/2025/may/06/israel-starving-gaza-blockade-hunger